Startovní listina devátého ročníku populární „Barumky” lákala diváky na zvučná jména a slibovala zajímavé souboje. Přes žlutomodrou startovní rampu přejelo celkem 121 posádek. Pro milovníky statistik uvádím zastoupení podle národností (celkem 12 zemí): ČSSR (43), NSR (32), Rakousko (17), Švédsko (8), Itálie (6), Jugoslávie (4), Belgie (3), Polsko, NDR a Maďarsko (2), Dánsko a Norsko (1). V součtu tedy 43 domácích a 78 zahraničních dvojic. Statistiky z hlediska počtu a značek závodních automobilů jsou následující: Škoda (34), Opel (18), VAZ (16), Ford (10), BMW (9), Fiat (7), Volkswagen (6), Renault (5) a po jednom kusu měly zastoupení značky Volvo, Zastava, Datsun, Wartburg, Porsche, Autobianchi, Simca, Alfa-Romeo, Lancia a Saab. Omluvenku zaslali Belgičan Vandermeersch a Polák Wozowicz.

Některé posádky si prožily horké chvilky už před startem. Dva dny před zahájením „barumky” slušovický Leo Pavlík havaroval. Odnesl to jak vůz, tak i spolujezdec. Bořivoj Motl se zranil a nemohl tak do soutěže nastoupit. Agrotým JZD Slušovice však prokázal mimořádnou organizační flexibilitu, protože už druhý den byl poškozený Renault v naprostém pořádku a na horké sedadlo spolujezdce usedl dlouholetý spolujezdec Václava Blahny Lubislav Hlávka, v tu chvíli manažer a trenér Agrotýmu.

Do role favorita byl pasován italský jezdec s pseudonymem „Lucky”, navigovaný sympatickou Fabrizií Ponsovou. Dvojice hájící barvy Scuderie Padova sedlala továrně připravovaný Fiat 131 Abarth. Třicetiletý jezdec, který pracuje jako doprovod bankovních zásilek, se o Barum rallye dozvěděl od loňských účastníků.

V úvodních rychlostních zkouškách dominoval „Lucky”, následovaný Kvaizarem a dalšími jezdci na stotřicítkách. Václav Blahna se na počátku soutěže hodně trápil s technikou. Do motoru jeho škodovky mu kolem těsnění hlavy vnikal falešný vzduch. Musel takto odjet tři vložky, protože oprava na místě by znamenala velkou časovou ztrátu. V pohodě nejel ani John Haugland. Povolil mu rozdělovač, a tak musel absolvovat část rychlostních zkoušek na tři válce. Toho využil „Lucky” a potvrdil roli favorita na vítězství. V první čtveřici rychlostních zkoušek „naděloval” svým soupeřům až 30 sekund. K překvapení všech náskok neudržoval, ale naopak jej neustále zvyšoval. Toto ďábelské tempo mělo nejprve za následek stávkující převodovku, která však neznamenala nic ve srovnání s pozdější havárii a utrženou přední nápravou. Jeden z favoritů na vítězství byl ze hry venku. Přitom „Luckymu” stačilo kontrolovat získaný náskok a mohl pomýšlet na zápis do galerie vítězů Barum Rallye.

Seznam odstoupených se postupně rozšířil o Blahnu a Bittnera, k ránu hodil ručník do ringu Attila Ferjancz, kterému na jeho Renaultu upadlo kolo. Další rozruch mezi diváky a novináři způsobil John Haugland. Nad ránem se objevil v čelé průběžného pořadí. K útoku zatroubil na šesté vložce. Na čtrnácti kilometrech dokázal přeskočit pět jezdců. Poté díky taktice a dostatečné rychlosti udržoval svou pozici a nedal soupeřům šanci.

Bitva se rozpoutala mezi domácím Pavlíkem a továrními posádkami AZNP Kvaizarem a Ing. Šedivým. Rozdíly v časech byly minutové, a tak záleželo, kdo využije úsvitu, kdy kulminuje únava posádek. Po rozbřesku se dařilo Kvaizarovi zajíždět solidní časy, ale ostré tempo se projevilo v předvodovce, která se začala ozývat. Mechanici ji okamžitě vyměnili, ale bohužel ne za správnou. Po stovce ujetých kilometrů nemohl Kvaizar zařadit druhý a čtvrtý rychlostní stupeň, což zničilo spojku a Kvaizar musel na osmnácté rychlostní zkoušce odstoupit. Lonští vítězové Ing. Šedivý s Janečkem také zrychlili, protože skalp Pavlíka byl nadosah. Pavlík totiž v osmnácté rychlostní zkoušce chyboval a udělal si výlet do pole. Po tomto klopýtnutí se ovšem dostal zpět do tempa a vše bylo jasné.

John Haugland přivezl svoji stotřicítku do cíle deváté Barum Rallye na první místě. Leo Pavlík i přes menší problémy v závěru soutěže druhé místo udržel. Úspěch slušovického Agrotýmu korunovali na čtvrtém místě Valoušek a pátý Pech. Třetí po krásném souboji s Pavlíkem dojel Ing. Šedivý. Rakušan Manfred Essig si šestým místem absolutně zajisil posun do čela celkové klasifikace Mitropa Cupu.

Do cíle dorazilo jen 44 posádek, spousta z nich s odřenými vozy a škrábanci z drobných havárií. Těch bylo vcelku dost, ale naštěstí se obešly bez vážnějších zranění. Pouze bulharská dvojice Atanasov-Drumer byla převezena do nemocnice na pozorování.

  • Leo Pavlík - druhý v absolutním pořadí:
    „Jelo se mi dobře, v jednom místě jsme „stáhli” Hauglanda jen na 26 sekund, v noci se mi ovšem v jedné zatáčce zablokovaly brzdy, vlétli jsme do příkopu a než jsme vůz vytáhli, ztratili jsme okolo pěti minut. To rozhodlo. Doslova hrozné to bylo na první rychlostní zkoušce ve Strážnici. Pro prach jsme vůbec nic neviděli, nemohl jsem dýchat a v cíli jsem byl u konce se silami. Jet s Renaultem je strašná dřina (vůz má přední náhon), nemusím se ovšem starat o náhradní díly a všude jsou se mnou mechanici ze servisu značky. A za to to rozhodně stojí...”
  • Luboš Hlávka - spolujezdec Pavlíka a trenér Agrotýmu:
    „Pro nás to byla soutěž roku, vždyť od dob Vltavy se taková konkurence v Československu nesešla. Po Motlově zranění jsem musel zpátky do vozu, rozhodně však nešlo o návrat k aktivní činnosti, i když se mi to ke konci začalo zase líbit. Nedalo se najít jiné řešení, nemohli jsme nechat náš nejlepší vůz po takové přípravě v ústraní. Vždyť „barumka” stála stovky hodin tréninku posádky a bezpočet hodin přípravy mechaniků. Jsem upřímně rád a spokojen, že to tentokrát Agrotýmu stoprocentně vyšlo.”
  • John Haugland - absolutní vítěz soutěže:
    „Jsem samozřejmě šťastný, že se mi podařilo zvítězit. Konkurence byla velmi dobrá a po organizační stránce je Barum rallye na stejné úrovni, jako Škoda rallye, která se započítává do mistrovství Evropy. Doporučil bych však vyloučit rychlostní zkoušku ve Strážnici, která nezapadá do charakteru trati a vyžaduje si jinak připravované vozy, než jaké jezdí na Barum rallye. Většina jezdců se mnou bude jistě souhlasit a já mám tento názor i přesto, že jsem letošní Strážnici vyhrál.”