Pořadatelé z gottwaldovského automotoklubu několik měsíců před termínem soutěže nevěděli, zda se vůbec pojede. Chyběly totiž potřebné finanční prostředky. Peníze nakonec připluly z nejvyšších míst, a tak jubilejní desátý ročník dostal zelenou.

Do Gottwaldova se sjela výborná konkurence. Pořadatelé evidovali 124 přihlášek, mezi kterými figurovalo 80 posádek ze dvanácti evropských zemí. Do role nejvážnějších adeptů na vítězství byli pasování Rakušan Franz Wittmann (Audi 80), Ital Luigi Battistolli známý pod pseudonymem „Lucky” (Fiat Ritmo), jeho týmový kolega Franco Ceccato (Fiat 131 Abarth) a kupodivu také Roberto Gianello, který se představil v ne příliš dobrém světle na Rallye Škoda. Opět přivezl krásný speciál Lancia Stratos. Mimo této čtveřice si na umístění na stupních vítězů brousili zuby Rakušané Manfred Essig (Opel Kadett) a Ferry Osterer (Fiat 131 Abarth) či Švéd Jan Lindström (Toyota Celica). Tak trochu v pozadí se pohyboval dvojnásobný vítěz „Barumky” John Haugland a s ním kompletní mladoboleslavský tým (Kvaizar, Blahna, Ing. Šedivý, Havel). V plné síle byl připraven také Agro tým (Pavlík, Ing. Pech, Valoušek, Kašpárek), Barum tým (Sivík, Urban, Černohorský, Lank, Michalík) a AMK Rudý Říjen (Ing. Žárský, Kočenda, Mařík).

Velkou pozornost na sebe poutal italský tým 4 Rombi Corse. „Lucky” se chtěl v Gottwaldově předvést v co nejlepším světle a dokázat, že Italové soutěže jezdit umějí. Do role týmové jedničky byl podle slov manažera Pia Cantoniho určen Franco Ceccato. Ten se chtěl v Gottwaldově ukázat v co nejlepším světle a získat bodový příděl do Mitropa Cupu. John Haugland šel na start s jasnou taktikou - potřetí soutěž vyhrát. Podle jeho slov se na „Barumce” schází rok od roku silnější konkurence a svou roli sehrají náročné rychlostní zkoušky, zejména pak RZ 5 (Semetín - Hošťálková) a RZ 8 (Jarcová - Poličná).

Franz Wittmann nastupoval na start se spoustou starostí. Jeho otec byl těžce nemocný, a tak se musel starat o neodkladné rodinné záležitosti. Samotný Wittmann okomentoval svou situaci takto: „Na soutěže v poslední době nemám příliš dobrou náladu, ale je zde smlouva s Audi, a tak letošní sezonu ještě dojezdím. Jak to bude příští rok, to nemohu nyní říci, je však docela možné, že se se sportem rozloučím.”

Úvodní dvě rychlostní se staly kořistí Ceccata, který nasadil laťku hodně vysoko. V následující třetí se o slovo přihlásil Haugland. V té době už jezdci z apeninského poloostrova byli mimo hru. Pořádně horko muselo být Ceccatovi při pohledu na tlakoměr oleje, na kterém se ručička ustálila v nulové poloze. Uvolněný olejový filtr doslova vystřelil z bloku motoru a za ním následoval horký olej. Ceccato byl nucen odstoupit. Mnohem hůře dopadl „Lucky”. V jedné vlásence byl příliš rychlý, jeho Fiat Ritmo přeskočil příkop a přihlížejícím divákům ukázal, jak umí jezdit po střeše. Později prohlašoval, že se mu zasekly brzdy, ale svědci tvrdili něco jiného. „Lucky” zkrátka nedokázal včas dobrzdit.

Smůla potkala i Leo Pavlíka. Po výborném čtvrtém místě na Raidu Polski pomýšlel hodně vysoko i v Gottwaldově. Převodovka jeho Renaultu 5 Alpine si postavila hlavu a byl konec všech nadějí. Třetí rychlostní byla pohřebištěm Agro týmu. Valouškovi vylétla z motoru ojnice a Ing. Pech musel vzdát s přetrženým plynovým lankem. V soutěži tak zůstala pouze dvojice Karel Kašpárek - Ing. Adolf Musil (Škoda 110 R Coupé).

V čele se nečekaně ocitl Georg Alber. Na RZ 5 však neustál tlak soupeřů a lehce havaroval. John Haugland měl volné pole a převzal taktovku. V šesté rychlostní zkoušce zaznamenal vynikající čas a upevnil si vedení v soutěži. Franz Wittmann se snažil ze všech sil, ale jeho Audi 80 Škodovkám nestačilo. Po RZ 6 figuroval Wittmann na průběžném pátém místě. Před sebou měl 4 stotřicítky v pořadí Haugland, Kvaizar, Ing. Šedivý, Blahna. A aby toho nebyl málo, na záda mu ze šesté příčky dýchal Havel.

Na rozdíl od Rallye Škoda nezvolil Haugland „uspávací” taktiku, kdy čekal na svoji chvíli až do závěru soutěže, ale zaútočil hned v úvodu. Svatopluk Kvaizar naopak zvolil vyčkávací taktiku, zbytečně neriskoval a nenechal se vyprovokovat.

Před noční přestávkou, která začínala o půl čtvrté ráno, chyběl ve startovním poli Ferry Osterer (drobná havárie), Manfred Essig a Josef „Baňa” Sivík (oba technické problémy). Stejně tak musela vzdát pro poruchu spojky jediná dámská posádka ve složení „Micky” - Raffaela Pozzi, jedoucí na Opelu Ascona. V týmu Franze Wittmanna bylo během přestávky pořádně rušno. Mechanici měli plné ruce práce, aby „Audinu” udrželi při životě. V noční sekci spolykal její motor vinou vadného pístu více než 10 litrů oleje. Snaha mechaniků byla zbytečná a Wittmann musel vzdát. Oficiálním důvodem odstoupení však byla poškozená poloosa.

John Haugland pokračoval bez problémů dál a chvílemi se zdálo, že se svými soupeři hraje hru na kočku a myš. Klidně si nechal od Blahny, Kvaizara, Ing. Šedivého nebo Havla „nadělit” dvacet vteřin. V další rychlostní zkoušce ztrátu stáhl a vše se vrátilo do starých kolejí. Soupeři mohli doufat v Hauglandovu chybu. Dvakrát se tak stalo, ale Haugland se vždy dokázal rychle vrátit zpět na trať, aniž by poškodil vůz a nebo ztratil drahocenný čas.

Malou sportovní tragédii si prožil Michael Dippold s Ernstem Rohringerem. Před startem „Barumky” vedli průběžnou klasifikaci Mitropa Cupu a doufali v zisk dalších bodů a upevnění vedoucí pozice. Postupně se prokousávali až na šestou příčku absolutně. Krátce před cílem RZ 24 (Bohuslavice - Provodov) Dippold u svého Opelu Kadett GT/E prorazil olejovou vanu a bylo po nadějích. Trochu zklamáním byl výkon dvojice Miroslav Lank - Jan Teichmann (VAZ 21011), startující za domácí Barum tým. Chtěli jistě více, ale zajížděné časy nasvědčovaly o opaku. Nakonec rozšířili řadu těch, kteří soutěž nedokončili.

Závěr soutěže okořenil Václav Blahna, když v RZ 21 (Rajnochovice - Držková) ztratil na své soupeře dvě minuty. Blahna se nenechal zahanbit a své manko v poslední pětici rychlostních zkoušek smazal a všechny „erzety” vyhrál. Bylo však pozdě, cílovou rampu projel jako čtvrtý absolutně. Zvítězil John Haugland a zopakoval tak loňský výsledek. Vyhrál třináct rychlostních zkoušek, druhý Svatopluk Kvaizar byl nejrychlejší šestkrát, Václav Blahna pětkrát a Vlastimil Havel s Francem Ceccatem zaznamenali shodně dva nejrychlejší časy. Jedno dílčí vítězství zaznamenal Georg Alber.